Petr Vogel

Vogel Petr/1968

1982 – 1986 SUPŠ v Turnově

1987 – 1993 VŠUP v Praze, Ateliér kovu, šperku, medailí a glyptiky, Růžička Lubomír  / Harcuba Jiří / Novák Vratislav Karel

Diplomová práce: 1. Kolekce šperků – objektů s použitím netradičních materiálů, 2. Projekt v exteriéru

 

Čím jste se živil bezprostředně po skončení studia?  Co Vás živí teď?  

“Měl jsem v podstatě kliku. Vráťa Novák, který se stal po revoluci vedoucím ateliéru, mě vyzval, abych u něj dělal asistenta. I tak lákavou nabídku jsem odmítl, protože jsem se chtěl vrátit zpátky do Krušných hor. Než jsem se dostal na UMPRUM, tak jsem tam už dělal v Okresním muzeu restaurátora a konzervátora. Což bylo celkem svobodné zaměstnání.  Ale hlavně mě lákal rodný dům v Blatně, zahrada, louky a meze. Nakonec jsem byl nezaměstnaný, což byla paráda, na úřadě měli povinnost nabídnout mi práci. Jenomže nabídněte sochaři práci! Takže jsem tam přišel, pozdravili jsme se, pokecali, ale nic pro mě neměli. Časem jsem pochopil, že je amen, že je to vážně úplně jiné prostředí, než na jaké jsem byl v Praze zvyklý.  Jiná kultura, jiný život byl v Krušných horách, v Chomutově, kdekoliv jinde…, a nebo Praze. Tenkrát už to bylo o kontaktech, nabídkách , možnostech, všechno se odehrávalo v Praze. Ono je to trochu i dnes, což je asi logické.

Později jsme se opět na nějaké výstavě potkali s profesorem Novákem, znovu mě oslovil. V životě není nic náhoda, tak se to mělo určitě stát a já na to s radostí kývl. Zpočátku jsem spal na UMPRUM v ateliéru. To byla paráda, protože jsme měli okna přímo na Hrad. Jsou tam taková půlkulatá okna a já si vždycky říkal, že tam musel sedět Alfons Mucha, když dělal první Československé známky.

Jak se říká, na složenky jsem v začátcích měl. Jenže to je dvousečné. Když máte na složenky, máte částečně klid, nenutí Vás to, chovat se jako jiní, co si musí jít za vším za každou cenu – hlava nehlava.

Měl jsem takový luxus, jak se říká, „nesnesitelné lehkosti bytí“. Dovolovalo mi to vybírat si, co budu dělat a co ne. Zpětně se na to dívám jako na něco úžasného. Kromě svých autorských šperků a výstav, jsem dělal různé televizní ceny, pamětní desky, medaile a plakety. To byla výhoda umprumky, protože když z ní vyjdete, přeci jenom něco umíte. Znáte kompozici, písmo, řemeslo a umíte něco vymodelovat.”