Bromová Veronika

Bromová Veronika / 1966

1982 – 1986 SUŠ Václava Hollara v Praze

1987 – 1993 VŠUP v Praze, Ateliér ilustrace a grafiky, Mikula Jiří / Šalamoun Jiří

Diplomová práce: Autorské zpracování knihy Máj od K.H. Máchy, Cyklus serigrafií

 

Čím jste se živila bezprostředně po skončení studia?  Co Vás živí teď?  

“Zač 90. let jsme s přítelem založili firmu, učili jsme angličtinu pro firmy a pokoušeli se i o grafické práce, z té doby jsem získala Grammy za obal pro Šum Svistu. Ale dělali jsme kde co, pro první realstate firmy, nebo knižní publikace. Ale živila nás spíš jazykovka. Umožnilo mi to být nezávisla, cestovali jsme, postupně ke mně přicházeli rozličné nabídky i k výstavám občas i v zahraničí. Bienále v Benátkách atd. Občas jsem něco prodala např. do Moderna Museet nebo do Center Georges Pompidou. Ty prodeje fungují občasně stále, jednou za dva až čtyři roky mám nějaký větší prodej, většinou sbírkové instituce soukromé nebo státní, soukromníci si ode mě moc nekupují, moje věci nejsou prvoplánově líbivé jsou spíš znepokojující, a to si do obýváku hned tak někdo nepověsí. Ani to nikdy nebyl můj cíl, takže přesto, že jsem nechtěla učit tak trochu učím, třetím rokem na Anglo – Americké Universitě, občas mě instituce-galerie zaplatí už i náklady spojené s realizací nových věcí pro výstavy, nebo dostanu honorář za performance, workshop, občas dělám externí workshopypro jiné instituce, galerie, školy, zajímavá byla spolupráce např. s Artedu. Žiju na venkově tak mám nižší náklady, neplatím nájem a mám velký výběh do naší přírodní rezervace. Plánuji si vytvořit zázemí pro pravidelnější pořádání workshopů u nás na Chaosu, a chtěla bych tady mít takovou plovoucí proměnlivou umělecko-ekologickou komunitu. Teď začínám velmi svobodně spolupracovat s prvním českým Vogue, jsem zvědavá.”

 

Naplnila se Vaše očekávání z doby studia? V čem ano, v čem ne?

“Moje očekávání se naplnila a naplňují, a v mnohém předčila mé sny a touhy, jsem zastáncem názoru, že svůj život si tvoříme my sami do značné míry, věřím tomu, že kvalitně napřažená a vydaná energie se vrací v nějaké příjemné podobě zpět. Vím, že se stále vyvíjím a posouvám jak jdu životem, osobně i v práci. Jediné co si mohu vyčítat je můj sklon k lelkování a lenosti, potřebuji čas, klid a prostor…potřebuji se válet a vyhřívat na sluníčku abych pak mohla skočit.”

 

Odkaz: http://www.veronikabromova.cz/