Ateliér designu výrobků a dopravních prostředků Zlín

původní název:

Ateliér tvarování strojů a nástrojů, Gottwaldow

         

vedoucí:

Zdeněk Kovář / 1959 – 1989

             Pavel Škarka / 1990 – 1997

 

absolventi:

Michal Bauer

Pavel Šustr

 

Zdeněk Kovář byl významnou osobností českého designu a ve funkci vedoucího ateliéru zlínské UMPRUM působil od jejího založení. Odešel po revolučních událostech na podzim roku 1989, kdy mu byla hlasováním ateliéru vyslovena nedůvěra. Důvodem nebyla jeho politická angažovanost, ale především nevyhovující stav a ustrnutí systému výuky ovlivněný také stagnujícím stavem československého průmyslu. Stejně jako pražská část školy se zlínská aktivně podílela na revolučních událostech. V roce 1990 nastoupil na jeho místo někdejší asistent Pavel Škarka. Podle něj by pro designéra měl být zásadním předmětem zájmu vztah člověka, předmětu a prostoru, a proto se při výuce snažil vymanit z příliš úzké oborové specializace. Výukou zdůrazňuje rozvíjení kreativity s přihlédnutím k individualitě talentu.

 

Jak jste vnímal/a pozici vedoucího v rámci Vašeho ateliéru?

 

Michal Bauer: “Po absolvování SUPŠ v Uherském Hradišti jsem ve Zlíně předpokládal posun výuky na novou úroveň. Nestalo se tak. Unavený a vyčerpaný Zdeněk Kovář, přesto stále jasně dominantní osobnost školy, kralující jí roky bez sebemenší opozice, praktikoval stále stejný jednostranný přístup a pochybnosti nepřipouštěl. Při konzultacích zásadně promlouval jen k Pavlu Škarkovi, jako by byl jeho jediným žákem, bylo to úsměvné… Vyústěním bylo, že jsem se mu, nejen já, záměrně vyhýbal, protože jsem v takových konzultacích neviděl smysl. Nakonec jsem se ani designérem stát nechtěl, a při první příležitostí jsem začal dělat ve škole volné věci. Myslím, že jedním z důvodů bylo právě zklamání celkovým přístupem k designu, to, že mi nikdo neukázal jeho skutečný rozměr a možnosti.

Zlínská škola postupně ustrnula do podoby ‘velké’ výstavy v roce 1987, s hořkou tečkou vynuceného odchodu profesora Kováře po hlasování jeho studentů na konci roku 1989. Hlasovali tak proto, že už nechtěli studovat v minulosti – politika v tom nehrála zásadní roli. Dokazuje to následné zvolení Pavla Škarky vedoucím ateliéru.”

 

Pavel Šustr: “Bez komentáře. Avšak druhý vedoucí prof. Pavel Škarka mne výrazně umělecky a lidsky formoval.”